Z vlastní zkušenosti...
Ahoj, tak vám o tom chcu něco říct, co jsem si zažila a zažívám...
Pokud vůbec nevíte o co jde, tak vám to teda povim...Záchvatovité přejídání je stejně jako Mentální anorexie a Mentální bulimie porucha příjmu potravy akorát se o ní skoro vůbec nemluví...Je stejně závažná a málo lidí o ní ví....
Když na vás přijde takovej záchvat, tak máte strašnou potřebu se jít přejíst...Tahle potřeba, teda aspoň u mě to tak je, většinou nezmizí dokud opravdu nejdete a neuděláte to...Vlastně ani nemáte hlad, pak už ani chuť, ale prostě máte pocit, že se musíte přejíst, čím víc jídla ( a většinou i toho nejkaloričtějšího) do sebe naházíte, tím jste spokojenější a to jídlo do sebe házíte, dokud vám není opravdu už hodně špatně od žaludku...Pak nastanou výčitky....Ty výčitky jsou přímo nesnesitelný...Jsou to myšlenky typu : Fuj ty budeš tlustá...Podivej se na sebe, máš tohle zapotřebí???...Jsi nechutná, zase jsi určitě přibrala minimálně dvě kila...Nikomu se nebudeš líbit...Budeš tlustá, samotná..............Většinou se já přejím třeba proto, že si po večeři dam třeba kus čokolády, pak další a další a skončí ve mě celá, tak si řeknu:,, no nevadí, už si hlavně nic nesmím vzít,,...ale ten hlas v mý hlavě říká...:,,Vždyť už je to stejně jedno, když už jsi to takhle pokazila tak už je to jedno a můžeš se přejíst, přibereš tak jako tak,,........a vy opravdu jdete a přejíte se.....Pomalu ale jistě ztrácíte kontrolu nad jídlem...Jídlo ovládá vás....Vaše myšlenky se točí celý den jenom kolem jídla...Je to nesnesitelný ale už jste v tom až po uši a tak nezbývá nic jiného, než začít bojovat...Musíte vydržet vždycky, když vám v hlavě začne znít ten hlásek...Ale kde tu vůli vydržet vzít??? To já opravdu nevím, ale doufám, že se mě to jednou podaří....Už totiž nechci mít v hlavě ten hlas, už nechci aby se moje myšlení točilo jenom kolem jídla, už nechci přibírat....Už se prostě a jednoduše chci přestat přejídat...Ale jak na to??? Znovu se ptám, kde vzít tu vůli??? Doufám, že vám se to jednou podaří a mě taky...
Tak to je asi tak všechno......
Já osobně chci skončit s přejídáním protože:
- Nechci už přibírat
- Mám strach o svoje zdraví, protože vždy když se přejím, špatně se mi dýchá a hrozně mi bije srdce, a píchá mě v břiše a je mi na zvracení...
- Už nechci myslet jen na to jídlo!!!
- Chci si dát kousek čokolády a nepokračovat ( myslím tím nepřejíst se)
A myslím, že těch důvodů je mnohem víc ale teď je všechny tady neumím napsat...
Tak vám všem, kteří bojujete se Záchvatovitým přejídáním držím palečky ať nad tím jednou vyhrajeme!!!
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj,
Trpím už asi tak rok záchvatovým přejídáním. Potřebovala bych nějaké rady jak s tím přestat. Nesnáším to čím dál víc a bojím se nejen o svojí váhu ale hlavně i o zdraví. Pokud by jste mi někdo chtěl napsat na mail , je to lulu.lala1.1.1.1.bu@gmail.com
Moc bych uvítala nějakýho parťáka na zvládnutí tohohle svinstva. Díky E.
jsem aspoň ráda, že nejsem sama, i tak je to strašný
(evik, 31. 3. 2013 20:33)úplně přesně popsáno to samé, co dělám asi tak deset let a nedokážu s tím přestat. nesnáším se za to a vždycky to udělám stejně zase. není to jen přejezení, který se stane občas každýmu, tohle je vyloženě touha a nutnost to udělat a v co největší míře. přesně tak, vždycky si řeknu, že už je to stejně jedno a že je to naposled. není. můj život se točí jen a jen kolem jídla. nechci, aby to tak bylo, ale nejsem schopná s tím přestat.
Re: jsem aspoň ráda, že nejsem sama, i tak je to strašný
(Tereza, 9. 6. 2013 9:14)Ahoj, promiň, že jsem neodpověděla už dřív...naprosto chápu tvoje zoufalství ale věř mi, že přestat s tím je možné...;) každopádně bych ti doporučila vyhledat odbornou pomoc, jelikož to vážně není pouze prkotina. Pokud jsi z Prahy, jednoznačně bych ti doporučila objednat se k panu Krchovi, ten mi nejvíce pomohl. Také je samozřejmě důležité vysledovat okolnosti, které vedou k záchvatu a uvědomit si, zda se například v něčem neomezuješ. Mám na mysli následující - jelikož jsem ještě před ZP trpěla anorexií, tak jsem samozřejmě nebyla moc spokojená se svou postavou, kterou dle mého uvážení naprosto zkazili v nemocnici (ovšem že to byl naprostý nesmysl). Snažila jsem se celkem omezovat, jedla jsem, ale většinou to byly takové ty "blafy" typu light mléčná rýže od Müllera na snídani, a to mi samozřejmě nemohlo vůbec stačit. Proto mě to pak během dne nutilo neustále něco uzobávat a většinou se to zvrtlo v přejedení se. Kdybys potřebovala nějakou radu, pomoc, nebo cokoliv jiného, můj e-mail je t.vostra@seznam.cz. Přeji hodně štěstí v boji proti ZP...;)
Re: jsem aspoň ráda, že nejsem sama, i tak je to strašný
(B., 27. 6. 2013 20:25)
Mám to tak také:(
Poslední dva roky, každý den...na jídlo myslím téměř nonstop.. uvědomuji si, že to není normální, ale nevím jak z toho ven...:(
4-letý maratn
(Míša, 5. 12. 2012 21:36)
Ahoj holky,
když jsem četla vaše řádky už se mi zase draly slzy do očí. Právě sedím u PC, je mi špatně, protože jsem to dnes dvakrát nezvládla. Mám za sebou 2 roky s anorexií, pak léčbu pomocí AD a vzápětí přišlo záchvatovité přejídání, mám týden, kdy ten kolotoč jede denně, pak se s obrovským sebezapřením jeden dva dny držím a o to silnější je návrat zpět na "kolotoč". Příznaky pocitů popisovat nemusím, vše co jste uvedly mám na denním pořádku plus bych mohla přidávat.
Jsem zoufalá, našla jsem si psychoanalytika, ale kolotoč nepřestává..
Chci už s tím skončit...
(Sasanna, 30. 5. 2012 11:45)Ach jo, jsem na tom stejně... Dneska už zase celý den myslím jenom na jídlo... Je mi 18, ještě před rokem jsem vážila 50 kilo, dneska už se radši nevážím... tak 75 jen odhadem... Byla bych ráda, kdyžbych měla někoho s podobným problémem, s kým se navzájem podporovat a vyměňovat si zkušenosti. Tak kdyžby se někdo našel, neváhejte se mi ozvat na susy.claire@seznam.cz. Třeba bychom společně dokázaly náš prolém překonat. =)
Znám...
(Adele, 17. 5. 2012 10:04)Děkuji za článek, sama mám s tímto problém... poslední "záchvatek" jsem měla včera, ale já přesně znám svůj spoušteč, práce, kde jsem ve stresu, ještě se se mi nestalo aby tohle na mne přišlo doma - tedy aby to tam začalo, a to potom v práci vyžeru automat na sladké a doma pokračuji... snažím se najít si jinou práci a od dnes jsem přestala nosit do práce drobné... :-D
Já též...
(Karr, 24. 4. 2012 21:27)
Ach jo... Myslela jsem si ze se mne to netá, ale hodila jsem do toho skok plavmo. Je mi 14, měřím 186cm a vážím 82kg, ideální by bylo max 72, co jsem četla. Řekla jsem o tom mámě, ale ta se řešit neobtěžuje. Navíc mám i další problémy a přibližně za většinu může ona a já se z toho snažím vyhrabat sama. Dnešek ušel, zvlÁdla jsem nesníst na oslavě nic sladkýho a je to super pocit, ale bojím se, jak to asi půjde dál :(
Jak přestat?
(kamila, 26. 2. 2012 13:37)Přesně to samé mám taky, nevím jak se toho zbavit ale už mě to nebaví. Trvá to příliš dlouho, opakuje se to už asi 5 měsíců, někdy za 4 dny, někdy vydržím i dýl. V poslední době to je třeba i 3 dny po sobě, pak zase držím i týden. Je to hrozné, bere mi to energii a chuť hubnout, přitom vím, že musím, mám nadváhu, sice jen menší, ale přesto se necítím ve svém tele dobře. Bojím se, kam to až zajde. Poraďte mi, třeba z vlastní zkušenosti, pokud jste to překonaly, jak to zvládnout, ráda bych sama pokud to bude možné bez psychologa i psychiatra. Díky za pochopení. Těm které stále s PPP bojují držím palečky.
To znam TAK dobre...
(Jmeno, 22. 1. 2012 2:25)Jak jsi na tom ted? Ja se prave prejedla a je mi hrozne...:(((
Jako bys mi mluvila z duše
(Sense, 12. 7. 2011 20:17)Joo holka, jako bys mi mluvila z duše!!!! kolik ti je let? Taktéž pořád čekám, kdy už to konečně skončí a ten hlas zklapne! je to děsný!!! ovládá mě, je tak silný! zrovna dneska mě zase přemluvil a já utratila všechny svoje prachy! do háje:-( stojí mi to za to nafouklý špekatý břicho a pokaženou náladu???? už teď se děsím až mě HLAS zase osloví:-O
Re: Jako bys mi mluvila z duše
(Tereza=admin, 4. 12. 2011 19:42)
ahoj,
to je mi moc líto....mě je 17, a myslím, že jsem se z toho poměrně úspěšně vyhrabala, i když pravda je že mám stále tendenci něco uzobávat, ale není to nic hroznýho...
fakt bych ti radila zkusit vyhledat nějakou odbornou pomoc, mě třeba opravdu pomohla paní Růžičková, mám tady na ní i telefon..:)
Buď nic nebo moc...
(Laura, 15. 8. 2011 18:22)Přesně tohle zažívám každý týden aspoň 2x. Taky mi v tom mizej těžce vydřený prachy i hezká těžce vydřená postava. Nejhorší je ale, že když se nechci přejíst, můžu sníst jen opravdu minimální porce. Jakmile si dám jenom třeba kousek chleba nebo čtvrt rohlíku, jde to do háje - dám si pak klidně na posezení půl bochníku chleba s půl kostkou másla a balíčkem sýra. Pak další den si dám k snídani jen kafe, nic víc celý den jen o žvýkačkách, páč vim, že jak vyndám žvýkačku z pusy, přejím se. Nejlepší na to je pořád něco dělat, jenže když je teď ošklivo, tak člověk nemůže ani jít ven, takže je stejně zalezlej doma, celej den sama - a z nudy se přejídám... =´(
znám to...
(werča, 13. 7. 2009 14:10)Ahoj,mám úplně stejný problém...plácám se v tom víc jak půl roku...sem z toho nešťastná a v depresích:( Kdyby jsi chtěla o tom pokecat třeba po icq tak napiš:) 314-624-207 mooc ráda si o tom s tebou popovídám:)ahůůůj
Jsem v tom taky..
(Eva, 16. 11. 2014 15:40)